Podívejme se na situaci realisticky. Systém voleb do parlamentu je takový jako je a volby dopadly tak, jak dopadly. Se svou povahou nejsem fanoušek sebestředných, excentrických a do jisté míry teatrálních lidí jeho typu a samozřejmě určitě najdeme na premiérovi Matovičovi sto a jednu chybu. ALE. To co předvádějí někteří novináři a nemalá část diskutujícího národa ukazuje, že jim těžká situace a zklamání z výsledku zaslepilo nejen oči rudou mlhou, ale tak trochu i mozek.

Někteří toužebně vzlykali při tom, když Pelegrini tak pěkně, tak krásně hovořil – ano, je to „pěkný chlapec“ a zkušený řečník. Všechna čest. Další ALE – tragédií části národa je, že ani po letech fungování Smeru nepochopil, že celé řečnické umění je jen fasáda, za kterou se ukrývá hluboká bažina bezbřehého rozdělování peněz i funkcí těm správným „našim“ lidem.

Bohužel, tragická matematika Slovenska a hlavně naivně-pseudodemokratického jednokolového poměrného volebního systému zrovna těch nejdůležitějších voleb je jasná.

Tragická matematika Slovenska

18 procent voličů Smeru Matoviče nenávidí, je to pro ně jen “šašo“ (Dzurindovi říkali „cigáň“). 7 procent voličů PS/Spolu si na něm vybíjí frustraci, že jim vzal nepochybně očekávaný dvouciferný výsledek a vládu jejich lidí, jen ONI jako jediní a nejchytřejší na Slovensku věděli, jak věci změnit. Tak budeme pokračovat dále a dojdeme k závěru, že cca 75 procent voličů Matoviče nesnáší, nebo přímo nenávidí. Protože ho nevolili, nechtěli a žádné druhé kolo, kde by mohli volit proti němu, tvůrci samostatného Slovenska do ústavy jaksi nezařadili. Ale to není vina Matoviče, on to nevymyslel.

Tyto 3 čtvrtiny voličů roní krokodýlí slzy a spustili již v prvních dnech vlády osvědčenou hru nadávání, hospodských řečí (tentokrát jen na sociálních sítích), zesměšňování, pomluv, zpochybňování, řečí o politické nezkušenosti, odborné nezkušenosti a jak by rádi viděli NĚKOHO jiného.

Co je horší, do této trapné hry se zapojili i někteří slovutní profesionální novináři – sloupkaři (nebudu soudruhy jmenovat).Ti jakoby dostali bojový úkol napsat každý den alespoň jeden kritický článek, který shodí Matoviče. Smutné je, že to jsou novináři, kteří by o politice měli něco vědět. Zvláště v této situaci by si měli uvědomovat svou zodpovědnost. Právě oni by se měli coby „nemoudřejší“ teď, v tuto dobu přenést přes nepříjemnost, že jejich vysněný masivně podporovaný projekt PS/Spolu těsně neprošel do parlamentu a pracovat pro Slovensko, ne se snažit scénu politickou ještě více rozeštvat.

Vážení, teď musíme odložit rudý hadr z očí a uvědomit si, co chceme a jak to ještě vice nepokazit. Čeho si myslíme, že touto kampaní dosáhneme? Můžeme dosáhnout něčeho pozitivního?

Jiné pozitivní možnosti jsou jen iluzí

Návrat Pelegríniho? Jak si to představujeme? Hypoteticky … Jakože vláda s podporou ústavní většiny pod tlakem „veřejnosti“ dobrovolně odstoupí, nebo koalice neodhlasuje důvěru vládě. Potom prezidentka požádá Pelegriniho o sestavení nové vlády? Ten ji sestaví a drtivě menšinová vláda dostane důvěru parlamentu. Ta bude několik měsíců „zkušeně“ provádět národ přes krizi a ústavní většina v parlamentu jim bude všechno odklepávat jako ovce. Až bude po všem, Pelegriniho vláda dobrovolně s úsměvem odstoupí, nebo ji parlament vysloví formálně nedůvěru a tato vláda se nechá vyšetřovat parlamentní většinou za všechny předchozí i nová „přesměrování“ peněz, které stihne.

Přitažené za vlasy, že? Tak by to mohlo fungovat jen ve vlhkých snech Smero-voličů, kdybychom celý parlament nadopovali diazepanem za půl roku. Nemusíme si říkat, jaká by vznikla společenská atmosféra.

Potom si položme otázku, na co máme vlastně volby, když jejich výsledek najednou nechceme a vadí nám, že Pelegrini není předseda vlády?. Když nechceme vládu Smeru, musíme pochopit, že předseda vlády asi logicky nebude Pelegrini, leda že by převlékl tričko.

Předčasné volby, ve kterých konečně drtivě vyhraje PS/Spolu? Přemýšleli jsme, za jak dlouho by se stihly zorganizovat a jak by v této situaci probíhaly? Důsledky mohou být nepředvídatelné a asi nepříliš pozitivní. Další miliony vyhozené na kampaň v situaci, kdy statisíce lidí neví, z čeho budou žít v dalších měsících? Současný parlament a vláda by se pod Damoklovým mečem nových voleb logicky nezaměřovali zdaleka plně na současnou situaci, ale také na to, jak získat politické body pro předčasné volby. Výborně, to bude jistě „pozitivní“ a pomůže to situaci. Děkujeme.

Prezidentka jmenuje úřednickou vládu? Pěkná představa… jen jaká bude sestava? Truban či Beblavý premiér a s ním vesele lidé z OLANO, SaS, Sme rodina, Za ľudí? Nebo některou stranu vynechá? Nebo tam nebude mít svého člověka ani jedna ze stran současné koalice? Případně premiér bude oblíbený Pelegrini a ostatní z jiných stran. Jedno lepší, než druhé… Nepochybně to „bude fungovat“ a už jen při představě, kolik času se ztratí politikařením a rozdělováním postů běhá mráz po zádech. Nehledě na skutečnost, proč by současná vláda měla jen tak odstoupit.

Ostatní nápady

Slyšel jsem i další dobré nápady. Například, že by Matovič neměl vystupovat na tiskovkách a poslat tam ministry nebo epidemiology. Fakt dobrý nápad. Úplně stejní novináři a stejní lidé by pro změnu nadávali, že se vyhýbá zodpovědnosti a nastrkuje do palby médií někoho jiného. Je to přesně naopak. Správný „šéf“ raději sám sebe nechá nazývat šaškem než alibisticky nechat grilovat někoho jiného.

Jiná „inovativní myšlenka“ byla, že Matovič měl nechat funkci premiéra někomu jinému, jakože schopnějšímu. Ano, teoreticky to možné je, nicméně v praxi špatně proveditelné. Schytával by dvojnásobnou palbu, že se vyhýbá zodpovědnosti a jen chce ze zákulisí potahovat nitky a kecat do všeho. Živě si dokážu představit ty komentáře. Nehledě na to, že by postavení jiného premiéra mohlo vyvolat problémy v samotném OĽANO.

V neposlední řadě se ozývají hlasy, že se mohly za této situace odložit volby (…) případně by nový parlament a vláda začali fungovat až po krizi (…) Na pohled sice pěkné, ale nereálné.  Během emotivní volební kampaně si málokdo uvědomoval přicházející nebezpečí, bojovalo se teatrálně proti fašismu a nějaký virus nebyl zajímavý. Ruku na srdce – skoro nikoho z nás tehdy ani nenapadlo, že bude problém.  Jen pouhá vyslovená myšlenka na odložení voleb by byla zadupána do země jako škodlivý hmyz – i s jejím autorem.

Odložení změny parlamentu a vlády? Kdo by na to reálně přistoupil a do hlavně do kdy to „dočasné“ trvalo? Kdo by to navrhl a kdo by to schválil? Jak by vládla stará vláda a starý parlament s vědomím si toho, co nastane po krizi, že má ještě pár měsíců na správný „přesun toku peněz“? Jakou legalitu by mělo každé rozhodnutí, hlavně ta zásadní ekonomická a pracovně právní? Týden dva se to dalo a nějak to fungovalo, ale několik měsíců těžko.

Závěr

Vážení diskutující a sloupkaři. Samozřejmě můžeme oponovat ty kroky vlády, které se nám nelíbí a považujeme je za špatné a nedostatečné. Navrhovat něco jiného, mít svůj názor. To je demokracie.

Měli bychom ale trochu upustit páru, pochopit, jak se věci mají a spíše uklidnit situaci. Buďme realisté a když kritizujeme, kritizujme věcně, v klidu, bez primitivních výkřiků. Chyby se budou dělat, nevhodná věta se řekne, prostě premiér už je takový typ člověka. Znám dost jiných lidí, kteří nedokážou v pravou chvíli držet jazyk za zuby a žiji s nimi v míru. Dá se to, zvláště v této situaci. Nikdo není dokonalý.

Vládu, která se dostala do prekérní situace se snažme spíše podpořit, ne-ji zadupat do země. Nepomůžeme tím nikomu, ani Slovensku a už vůbec ne sobě.

Na hodnocení přijde čas. Teď řešme problém a snažme se pomáhat těm, kteří jsou na tom hůže, než my.

Dodatek: Budeme-li cyničtí, musíme si uvědomit, že dokud si koalice udrží ústavní většinu, mohla by se na nějaké výroky v mědiích a na sociálních sítích úplně klidně z vysoka vykašlat…

p.s. Text jsem psal trochu narychlo a neprošel jazykovou úpravou. Omlouvám se za pravopisné a stylistické chyby.