Je zarážející, jak často se používá aritmetický průměr. Přitom jde o veličinu, která ve skutečnosti neřekne skoro nic. Nebo, ukáže věci jen tak, jak chce autor ukázat… Když to přeženeme, v některých případech by bylo nejužitečnější použití aritmetického průměru přímo zakázat…

Již ve svém dávné scénce známý komik Felix Holcman ukazoval, jak je to s průměrem. Jeden člověk jedl kuře a druhý chtěl, aby mu dal taky kousek. Ten, naštvaný po předcházející přednášce o statistice, mu odvětil přibližně toto: „Já mám jedno kuře, ty nemáš žádné. Průměrně teda máme každý půl kuřete, co musí člověku stačit“.

Asi nejčastěji se aritmetický průměr zneužívá při prezentování platů. Co doopravdy znamená tvrzení typu „průměrný plat v naší firmě je 30 tisíc korun“? Vůbec nic. Pro firmu o 10 lidech to může znamenat například:

• Všichni 30 tisíc. To je dobré, ne?
• 5 lidí má 25 tisíc a dalších 5 má 35 tisíc. Prvních pět je z prezentovaného průměru poněkud méně nadšeno
• 7 bude mít 20 tisíc a 3 vyvolení 53 333 Kč. Nevypadá ten průměr pěkně? Někteří mají dokonce nadprůměr, co znamená, že ve firmě je asi dobře (někomu).
• Nakonec ještě extrémnější varianta. 8 pracujících bude mít pouhých 15 tisíc, kamarád šéfa 70 tisíc a šéf, coby kamarád majitele, dostane 110 tisíc.

Všechny prezentované varianty (a je jich nekonečně mnoho) vrátí ve výsledku stejný průměr 30 tisíc. Ohlásí-li někdo zvýšení průměrného platu na 31 tisíc korun, může to znamenat také úplně cokoliv.

Jak teda správně prezentovat platy? Můžeme napsat přesně, kolik lidí má jaký plat. Při velkém počtu lidí by to bylo poněkud nepraktické. Můžeme použít medián, který ale také sám o sobě moc nevypovídá. Poctivá možnost je použít sadu percentilů, ale chceme-li být srozumitelnější, uděláme tabulku nebo graf, který ukáže, kolik lidí se nachází v různých platových rozmezích. Například.

Všechno uvedené je lepší, než uvést neexistující veličinu „průměrný plat„.

Tomáš Foldyna, 01/2019